Zombie 11 kapitola

26. října 2014 v 21:05 | tessi |  zombie I
název: zombie
autor: tessi
úvodka: tew
páry: klaus+ caroline
obsah:Zemi napadl nebezpečný virus. Z lídí se stávají zombi. Carolin nedávno ztratila parťáka a tak hledá posilu ve městech, vesnicích všude kde se dá. Jednou při zkoumání města narazí na muže v nesnázích. Po té co ho zachrání dozví se o takzvané bezpečné zoně. Dostanou se tam včas? Přežijou?

Přístupnost: Všichni


12.5.2013 13:45 umbrella s.r.o

Vbĕhla jsem do testovací místnosti. Na stole sedĕly dvĕ dĕti. Holka a kluk
" Ty si se uplnĕ zbláznil christiane!" Křikla jsem po mužovi v obleku.
" Ne slečno forbsová nezblánil, jen podnikám kroky k vývoji léku" upravil si oblek " Už nikdy na mĕ nemluvte tímto tónem" narovnal si kravtu.

" Seš bastard, který testuje ,,lék" na malých dĕtech" Udĕlala jsem uvozovky ve zduchu. On snad dočista zešílel. Máme v popisu práce vyvíjet lék, ale tohle?! Vždyť nezačalo ani testování na zvířatech. Ty dĕti nemůžou za jeho chtivost po penĕzích. Je prostĕ PPP = pitomej, povrchní, pracháč.
" Slečno forbsová uklidnĕte se nebo vás odvede ochranka" vrčel
" Já se nehodlám uklidnit kvůli pitomým prachům" jedním rychlím chvate jsem mu vytazila injekční stříkačku z ruky a druhým ji zníčila.
" Ochranku na sektor G8 nepovolený vstup" křikl do vysílačky. Hned po tom začal alarm. Červené svĕtýlko nám blikalo nad hlavou.
" Utíkejte" křikla jedna z žen u počítačů.
" Dekontaminace sektru G8 bude spuštĕna za dvĕ minuty" oznámil počítač. Do prdele! Přehodila jsem si dĕti přes ramena a utíkala k východu.
......
Nikde nic, jen hlasy.
" Klausy nemůžem jí vzít sebou, bůch ví co jí to píchly. Ty si viděl ty oči když jí alaric kontroloval" křičela neznámá.
" Dlužim ji za svůj život dvakrát sophie" odmlčil se.Ticho.
" Rozhodni se buď ona nebo tvoje manželka" rozkřikla další žena. Potom jsem slyšela alarica. Nerozumim mu. Opĕt kole mĕ všechno utichá.
" Na tři jí zvednem. Raz, dva a tři" rozkazoval klaus. Všechno utichlo. Vybavila se mi další zpomínka. Jak jsem utíkala.
..........

Utíkala jsem do svého pokoje pro zbraně a vysílačku.Rychle jsem je hodila za opasek. Červené svĕtlo blikalo jako o život. Vstala jsem. Svĕtlo probliklo. Vypadl proud. Počítač nahodil záložní generátor. Otevřela jsem dveře. Ten pohled na ty lidi se mi vril do pamĕti. Vždyť ty svĕtla jen problikla Jedinĕ...musel mĕ nikdo uspat...simulovaly smrt. Z chodby se ozval zvuk. Odtrhla jsem pohled od tý masy krve a masa rozházené po celé chodbĕ. V laboratoři byli na zdi stopy po střílení. Na zemi hned mrtvé ženy. Carolin musíš od tuď vypadnout! Hned! Křičelo moje podvĕdomí. Nabila jsem zbraň. Opatrnĕ vyšla na chodbu. Přešla k laboratoři. Z blízka jsem poznala pár kolegů. Charita. Šéka tohodle sektoru, ležela pod stolem v kaluži krve. Počítače byli rozbité. Udĕlala jsem pár kroků ke dveří. Vedle nich se nacházela skřínka. Na ní stál kalendář. Ooo..byla jsem mimo tři dny!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama