Immortal War 1 kapitola

26. října 2014 v 21:24 | Tessi |  Immortal War
název: Immortal War
autor: tessi
úvodka: perla
páry: Zarina + ??, Simone+ ??
obsah: Zarina, nejmocnĕjší žijící tvor na zemi. Vĕznĕná po tisíce let v podzemních tunelech . Nikdo neví jestli povĕsti o ní je pravda. Jestli vůbec existuje. Její nadĕje na osvobození každým dnem klesá. Až jednoho dne zarinu osvobodí. Mladá simone ať chce nebo nechce musí být s ní. Jak zarina zararaguje na 21 století? Bude jí pronásledovat minulost? Co bude se simone?

Přístupnost: Všichni


1. Kapitola Napadeni
Pozorovala jsem se v řece Vypadala jsem dřív jinak. Nevinně. Všechno se zmĕnilo. Nejen já i svĕt okolo. Pamatuju si na rok 1401. Dřív než jsem nadobro zkamenĕla. Propadla se ke mĕ dívčina jménem Marry. Nemohla ven. Já pomoc nemohla. Vyprávěla mi o světu nahoře.
O ptáčcích, řekách a lesích. Nemohla jsem vysíleností mluvit. Jen párkrát za čas mrknout. I přes tohle znala můj příběh. Nechat jí nahlédnout do hlavy, aby vĕdĕla jak svĕt vypadal před uvĕznĕním. Ona na oplátku ukazovala ze svých vzpomínek svĕt nade mnou. Brzy umřela. Tím poznávání okolí zkončilo. Teď o šescet let později stojím na pevné půdĕ. Na svĕtlu. Žádná zima. Žádný ticho. Volná. Skoro volná. Kdyby simone nezabily na l a nedaly její krev mĕ vypít, byla bych teď volná jako pták. Foukal mírnĕ vítr. Rozházel pár listů okolo. Kytky krásnĕ vonĕly. Zas tolik svĕt se nezmĕnil, za dobu ztrávenou dole. Malý motýl lítal kolem mé tváře. O pár metrů dál skákal mezi listím ptáček. Srdíčko mu bilo tak rychle.
"můžem jít" zvedla se ze zemĕ simone. " musíš dohnat dobu" rozhazovala rukama. " začnem oblečením". Dovedla mĕ nás do mĕsta. Mílím se. Doba je jiná. Všechno je jiné.
" buď u mĕ" rozkázala. Kolem nás projel prapodivný stroj.
" Hodnĕ se toho zmĕnilo" ukazovala jsem na stroje kolem nás.
" určitĕ"usmála se.Barevné obrazce byly všude. Oči na kontrast nebyli zviklé. Furt jsem mĕla pocit, že to není všechno. Protáhla mĕ celým mĕstem . V taškách nesla oblečení. Všichni ti lidé divnĕ koukaly na mé oblečení. Nechápala jsem proč. Tohle nosí bohové. Vždyť jsem dcera velkého Harsa a moudré Aretis. Nejduležitĕjší bohové samotné rady. Do té doby než jsem přišla na tenhle zvrhlý svĕt. Šly jsme jednou ulicí. Slunce zapadlo asi před hodinou. Nedaleko od nás stála parta kluků. Parta? Už umím i tyhle slova.
" Podívejte na ty kočičky pánové" šly k nám. Simon ztuhla
"Tak co zlatíčko nechceš si užít" zasmál se na mĕ ten s tou koženou bundou. Možná jsem z jiné doby, ale se mnou si nelze zahrávat. Číst v jeho hlavĕ je jako číst otevřenou knihu.
" Ne " ustoupila jsem od nĕho. Simon pomalu šla ke mĕ.
" co prachy. Hmm. Sex za peníze pusinko" našpulil rty.
" Ne" odmítla jsem znovu.
" Poslechla bych jí" zakoktala vedle mĕ V tu chvíli se vrhl na ni. Jedním rychlím pohybem jsem ho od ní odstrčila a vrazila mu facku až ustoupil o několik kroků dál. Jeho kamarádi se zasmáli.
" kočička zlobí, potřebuje trest " vrhal po mĕ nenávistný pohledy.
" ta ti nedá kámo" zasmál se ten druhý. Zdovřile jsem šla k nĕmu. A co nejvíc ledovým hlasem jsem mu zašeptala.
" odejdi a nic se ti nestane" otočil se na kamarády. Využila jsem příležitosti. Přemístitla se za nĕ.
" kam zmizela" ztuhl mu úsmĕv na tváři.
" já vás varovala" povzdychla. Rychle šel k ní. Super rychlí bĕh k nĕmu a následovný zakousnutí do hrdla. Kamarádi toho chlapa hned utekly.
" můžem jít domů" otřela jsem si krev z pusy.
" Tys ho zabila" koktala.
" Ne, to by tu bylo víc krve" kapka mé krve stačila na zahojení jeho ran " Zabíjím jen z potřeby se nakrmit. Tenhle mĕl štĕstí. Jak se zakousneš, nemůžeš jen tak přestat" vysvĕtlila jsem ji. Ohromenĕ stála na místĕ.Vstala jsem. " Ne neublížím ti, seš aš moc duležité" ostře jsem odpovĕdĕla.
" A.aa" otevřela pusu.
" Čtu myšlenky".
" Aha".
" Půjdem domů, chci spát".
" Dobře".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama